My lidé coby denní tvorové nemáme oči uzpůsobené k vidění za zhoršených světelných podmínek, na rozdíl třeba od koček. Po západu slunce tedy potřebujeme umělé osvětlení, pokud chceme pracovat.
Pro naše pravěké předky, žijící v rovníkové Africe, to nepředstavovalo takový problém, neboť den i noc zde byly po celý rok téměř stejně dlouhé. Ovšem poté, co jsme začali pronikat i do jiných oblastí, se krátké zimní dny ukázaly jako problém.
Tím prvním řešením, které nás provázelo dlouhou dobu, byl oheň v nejrůznějších podobách. Ať už to bylo otevřené ohniště, ze kterého se později stal krb, nebo pochodně, ze kterých se staly svíce a později plynové lampy, oheň nám dával světlo a teplo. Tak tomu bylo až do vynálezu žárovky.
Ta byla mnohem spolehlivější, pohodlnější a bezpečnější světelný zdroj. A ta se stala hlavním zdrojem osvětlení na příští dvě stovky let, vlastně až dodnes. Zde ji však začíná nahrazovat něco jiného. Tím něčím jiným jsou zářivky. Ač je její princip znám a využíván dlouhou dobu, do domácností začíná pronikat až nyní. Proč?
Nejprve si řekněme, jak vlastně funguje. Jedná se o skleněný prostor, naplněný plynem. Ten se při vyšší teplotě rozžhaví a začne zářit a tím i osvětlovat prostor. Je nutné poznamenat, že energie, potřebná k udržení patřičné teploty plynu, je podstatně nižší než ta, která je nutná k udržení rozžhavení drátků uvnitř žárovky.
Je tedy jasné, že je o dost úspornější než klasická žárovka. Proč tedy už dávno není ve všech našich domácnostech? Především proto, že sebou přináší i pár problémů, které se podařilo vyřešit teprve v poměrně nedávné době.
Jedním z nich, a popravdě i tím nejdůležitějším, je fakt, že ohřátí plynu na potřebnou teplotu trvalo delší dobu, u některých modelů až deset minut. Tak dlouho musel člověk čekat, než zářivka dosáhne plného jasu. A je jasné, že to pro domácí použití není vhodné.
Avšak tuto překážku se úspěšně podařilo vyřešit a tak nic nebrání tomu, aby si našla cestu do našich domácností.
