Kdo netvoří, jako by nebyl. Tvořivost je základní lidská vlastnost, kterou se odlišujeme od zvířat. Na rozdíl od nich totiž nejsme spokojeni s nynějším stavem a tak se jej snažíme nějak vylepšit, nějak přizpůsobit naší vlastní fantasii. Kdo ví, jak bychom všichni vypadali, kdybychom se nerozhodli jednoho krásného dne odřezávat maso pomocí ostrého kamene nebo nezkusili přivázat ten ostrý kámen na klacek. Spousta lidí v dnešní době dělá takovou práci, kde nejsou vidět žádné skutečné výsledky, všechno je to někde na internetu nebo na počítači. Pokud by člověk představil své výsledky, byly by to abstraktní věci, kterých se nemůžete dotknout, nemůžete je cítit. A to je špatně. Ztrácet spojení s naší vlastní tvořivostí je základem toho, abychom se propadli do nekončícího kolotoče.
Člověk potřebuje a chce vidět výsledek
Pokud se rozhodnete plést, výsledkem budou ponožky, potom svetr nebo čepice. Pokud se rozhodnete zapojit hrnčířský kruh a plácnete tam bláto, tak výsledkem bude nějaká mísa nebo hrnek. Pokud se rozhodnete vařit, výsledkem bude buď dobré, nebo nedobré jídlo. Ale to je jedno, v konečném důsledku je důležité vidět, že z něčeho jste udělali něco. A ten dobrý pocit, který máte, když představíte váš výtvor někomu blízkému nebo když se sousedovi pochlubíte s novou terasou, kterou jste vy sami dělali, tak to je přesně to, co vám chybí, pokud děláte hlavou a ne rukama. Lidé byli stvořeni ke tvoření. Máme to v krvi. Vždycky budeme pyšnější na vlastní malbu než na logo, které jste udělali na počítači. Vždycky si budete cenit portrétu před fotkou, protože někdo někde někdy vložil velkou dávku úsilí, aby to mohlo vzniknout. Dal do toho kousek sebe.
Srdce na dlani
Jakmile totiž něco tvoříte, co vás baví, tak tam dáváte kousky sebe. Skrze předměty vámi vyrobené můžete vidět vás. Vyzařujete z toho. To jak jste uplácali tu mísu, co jste tam dali za vzory. To jak jste stavěli altánek. To vše dělá vás, vámi.