Pokud se dítě z nějakého důvodu rozhodne odstěhovat od rodičů, je dost možné, že pro něj bude za začátku těžké vymyslet, jak si nejen vše potřebné pořídit, ale také jak to všechno zvládnout. Pokud něco mnoho dětí udělá, je to to, že se obrátí na prarodiče. Proč? Protože snad každý z nás má se svými prarodiči dobrý vztah. Prarodiče jsou těmi, kteří vás vždy přijmou. Mnoho dětí proto udělá to, že poprosí své prarodiče, jestli se k nim mohou na nějakou dobu nastěhovat. Pokud ale prarodiče bydlí v bytě, je dost možné, že to brzy začne být stejné, jako v případě rodičů, se kterými žil člověk v bytě.
Opět se stane to, že člověka dožene minimum soukromí a také nedostatek klidu. Je sice pravda, že bydlení s prarodiči může být lepší než bydlení s rodiči, a to už jen díky tomu, že zejména babičky jsou těmi, které vaří ze všech nejlépe, ale člověk chtě nechtě potřebuje nějaké to soukromí. V případě, že prarodiče bydlí v rodinném domě, je dost možné, že budou rádi, že jste se k nim nastěhovali, protože zde mají někoho, kdo jim může případně pomoci, pokud by to bylo potřeba, ale pokud toho bude až příliš, je dost možné, že to člověk psychicky nevydrží a rozhodne se odstěhovat. Opravdu nikdo není nadšený z toho, že jde z jedné práce do druhé, což znamená, že poté co daný člověk přijde z práce, musí ještě řešit další věci v domácnosti.
Pokud je člověk v situaci, kdy si hledá práci, takže tráví většinu času doma, ještě mu to tolik nevadí, že pomáhá, kde je potřeba, ale pokud už chodí do práce a jsou na něj stále stejné nároky, je dost možné, že to po čase začne nezvládat. Vždy to může dopadnout tak, že se člověk rozhodne na konec odstěhovat, a to do bytu. Jen málo mladých lidí se rozhodne odstěhovat se do vlastního rodinného domu. Bydlet v rodinném domě, když člověk ještě chodí do práce, opravdu není jen tak. U domu je to opravdu jiné než u bytu. Pokud člověk žije v bytě, mnohdy si může dovolit po práci odpočívat. Pokud ale bydlí v domě, jen málokdy má nárok na to, aby si odpočinul, protože kolem domu je stále co dělat.